Apolón

Apollón, bůh světla, slunce, jasu, života a věštby. Jeho otcem byl Zeus a matkou Léta. Jeho sestrou byla Artemis. Již ve čtvrtém dnu svého života si přál luk a šípy, které mu zhotovil bůh Héfaistos. Pátý den zabil nestvůrného Pýthóna, který sužoval jeho matku. Apollón byl jedním z nejmocnějších bohů, zatlačil do pozadí jako bůh světla i boha slunce Helia. Byl pánem života i smrti, otcem boha lékařství Asklépia, kterého mu porodila Korónis. Jeho sídlem byla nejslavnější řecká věštírna v Delfech, kde zvěstoval vůli Diovu ústy své kněžky Pýthie. Byl dárcem věšteckého nadání, jeho věštkyněmi byly i známé Sibylly. Pánem v Delfech se stal Apollón, až si odpykal velký rok, osm let ve službě ferského krále Adméta jako pokutu za zavraždění Pýthóna. Apollón střežil spravedlnost, výrok delfské věštírny, který byl nejvyšším příkazem, neboť bez dotazu v delfské věštírně se nic důležitějšího v Řecku nestalo, zněl: Gnóthi seauton!(Poznej sama sebe!)Měl i něžné vztahy k řadě žen, které mu porodily četné potomstvo. Svou přízní obdařil i krásného Hyakintha, který však za ni zaplatil životem. Byl mu zasvěcen vavřín, ve který Zeus proměnil vílu Dafnu, o jejíž lásku marně usiloval. Ze zvířat mu byla zasvěcena labuť, pro krásný poslední zpěv před smrtí, jak staří věřili, delfín, který též miloval hudbu, vlk, myš, jestřáb a jiná zvířata. Apollón byl zobrazován jako symbol mužné krásy. Nejznámější socha Apollóna Belvederského, lučišníka s pronikavým zrakem a pevnou rukou, dále pak Apollóna Sauroktona (snažící se zahubit běžící ještěrku) a Apollóna Músageta, jako symbol boha hudby. Tento významný bůh s mocným stříbrným lukem (Argyrotoxos), jímž zaháněl nemoce i oddaloval přírodní pohromy, měl podle toho i četná příjmení: Smintheus, Hubitel polních myší, Lykeios, Zahaněč vlků, Iátros, Léčitel, Hekébolos, Dalekostřelný (nebo Nechybující v střelbě, Střelec), Delfínios, Ochránce mořských cest, Thyraios, Dveřní, Agyieus, Uliční; nejčastěji však zván Foibos, Zářící.

Převzato z: https://ravensblog.blog.cz/en/1010/apollon