Náboženství

řed osmanskou nadvládou bylo Řecko součástí křesťanské byzantské říše.Občanský i náboženský kapitál římské Říše se stěhoval do Nového Říma neboli Constantinopole (dnešní Istanbul), kterou dobyl Konstantin Veliký ve 4. století.Od toho času ortodoxní křesťanské víry vzkvétala a šířila se skrz východní Evropu.Dokonce i pod tureckou vládou a opakované pokusy o konverzi jezuity a protestanty, ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo.

Úloha ortodoxní církve v udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou. Většina Řeků, ať už věří nebo ne, ctí a respektuje ortodoxní křesťanskou víru, navštěvovuje kostely na hlavní svátky, a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svým  „národním“ náboženstvím.

V návaznosti na toto, řecká ústava na jedné straně zaručuje absolutní svobodu vyznání, zatímco na druhé straně definuje „převládající náboženství“ Řecka jako východní ortodoxní církev Kristovu. V praxi, pravoslavná církev, stejně jako sekulární stát, společně schvaluje jakékoli činnosti související se stavbu kostelů a církev již několikrát úspěšně v Aténách zablokovala stavbu uctívajících míst jiných církví.Kněží taktéž dostávají státní platy a prezident republiky skládá slib na Bibli.Ortodoxnímu křesťanství je uděleno privilegované místo v náboženských studiích i v rámci primárního vzdělávání.Církev byla také ponechána bez daní a daňového auditu.